Home » Zahrady » Zahrada Josefa Janouše
Zahrada Josefa Janouše
20-03-2009, 09:41
V roce 1980 když jsme slavily 20. výročí založení prvního pražského bonsai klubu, bylo třeba vzpomenout i na ty, kteří se na jeho vzniku významně podíleli, a kteří již nejsou bohužel mezi námi. Jedním z nich byl i Josef Janouš, renesanční člověk, mistr mnoha řemesel, profesí instalatér - topenář, ale duší svérázný umělec, zahradník a pěstitel.
Zahrada Josefa Janouše
Nejkrásnějším památníkem tvůrčího života pana Janouše je nádherná zahrada, kterou během svého života vytvořil v Doksech u Kladna. Na počátku, v šedesátých letech, kdy přišlo do obliby pěstování skalniček, měl v úmyslu vybudovat pouze skalku pro manželku. Zahradničení ho nakonec zaujalo natolik, že se mu začal věnovat s plným zápalem a přeměnil původně užitkovou zahradu v nádherné arboretum. Výsadbu ovocných stromů vykácel a nahradil ji postupně se rozrůstající sbírkou jehličnanů, listnatých stromů, keřů a skalniček, jichž v době největší slávy své zahrady pěstoval okolo 3000 druhů.
Vzhledem k prostorovému omezení zahrady se zaměřil na zakrslé dřeviny, vysazoval je do skalek, a později se začal seznamovat i s postupem vytváření bonsají. Sbíral nejen rostliny, ale i zajímavé kameny. Neodradily jej obrovské rozměry a obtíže s přepravou: vlastními silami, pouze s pomocí nadšených přátel, přivážel osobním vozem kameny z celé republiky a travertin dokonce až ze Slovenska. Jednou z dominant zahrady je patnáctitunový bludný balvan pocházející z Podbořan. Pan Janouš jej zachránil před zničením a s vynaložením nemalých finančních prostředků za použití jeřábu přemístil do svého arboreta. Součástí zahrady jsou také rybníčky a jezírka obývaná japonskými kapry, jeseny a slunkami, k pítkům se slétají hejna ptáků, od jara do podzimu zde bouřlivě kypí život.
Do architektonického pojetí zahrady zapadají i další důkazy všeumělství pana Janouše. Návštěvníky z Cech i celého světa vítají hned u vchodu ukázky kovářského umění, třímetrové kyvadlo, sluneční hodiny, bronzová děla na dvoře a kovaná brána do zahrady.
Také zvon, který ohlašuje jejich příchod, pan Janouš sám odlil. Při procházce zahradou hosté nacházejí pískovcová boží muka, sochy, plastiky a japonské lucerny. Mnohá dílka prozrazují jiskřivý smysl pro humor, jímž jejich tvůrce oplýval. Za bambusovou zástěnou se skrývá bonsajová školka s desítkami stromků na dřevěných lavicích, jedno z prvních bonsárií, které v Čechách vzniklo.
Uprostřed zahrady si pan Janouš vybudoval srub s výhledem na jezírko, svou pracovnu, v níž často trávil teplé části roku a plánoval další úpravy svého celoživotního díla. Srub je plný drobných dílek a jeho interiér dýchá činorodostí a fantazií svého stavitele. Hosté zde poseděli u čaje a výtečných zákusků paní Janoušové a v návštěvní knize na stole zanechali slova chvály a nadšení. Další stavbou v zahradě je 11 m vysoká roubená zvonice se třemi zvony a dvěma malými a dvěma většími hodinovými gongy, která se stala součástí života mnoha obyvatel Doks. Manželé Janoušovi v ní každou neděli odbíjeli poledne a pro mnoho lidí ze širokého okolí se stalo tradicí vítat u zvonice Nový rok. Panu Janoušovi se za léta usilovné práce podařilo s vydatnou pomocí manželky vytvořit skutečný kousek ráje.
Pouhý rok před jeho smrtí, v roce 1994, natočila o jeho zahradě dokument Česká televize. Také její štáb zanechal v pamětní knize obdivný zápis.
Dnes se o životní dílo pana Janouše stará paní Janoušová společně se svým synem. Nabídky zájemců o koupi zahrady s unikátní sbírkou vzácných dřevin odmítá a zahradu udržuje v celé její kráse k radosti návštěvníků z celého světa, kteří se jí stále přijíždějí obdivovat. Spolu s paní Janoušovou je po ní provází překrásná tříbarevná kočička, která bedlivě sleduje každý jejich krok. Pan Janouš svůj milovaný kousek ráje docela neopustil: je symbolické, že i po smrti zůstal na své zahradě.
Fotografie z archivu V. Wiesnera
