Home » Bonsai » Bonsajistický podzim
Bonsajistický podzim
20-03-2009, 09:30
Celá taktika pěstitele bonsají v podzimním období je zaměřena především na vytvoření fyziologických podmínek pro otužení a přípravu bonsaje na zimu a jarní období a teprve na druhém místě na využití podzimu jako vegetačního období měnící estetické vlastnosti bonsají.
Ing. Karel Jan Štolc, CSc.
Vysoké letní teploty a vysoký podíl dospělých listů vedou ke stále zvyšující se produkci ihibičních látek. Dochází k útlumu aktivity meristematických pletiv. Růstová intenzita se zeslabuje, což se projevuje tvorbou stále menších silnostěnných buněk dřeva - tzv. zimní dřevo a denní přírůstky letorostů se stále více zkracují až se zastaví zcela.
Postupně se zainhibují veškeré vrcholové a laterální meristémy i meristémy kořenových špiček a meristemy kambiální a floemové. Nejvyšší teploty v polovině léta odbourají sice část inhibitorů a dojde ke krátkodobému obnovení růstové aktivity meristémů jako tzv. letní míza, ale trvalá dodávka inhibitorů ze stárnoucích listů jejich činnost spolehlivé zbrzdí a nakonec téměř zastaví. Rostlina de facto upadá do dormance již koncem léta!
Zkracující se délka dne a klesající průměrné denní teploty podzimu dále ovlivňují metabolismus rostliny tak, že se začne připravovat na konec vegetačního období. Zahušťuje se protoplazma buněk, klesá v ní podíl vody, roste obsah cukrů, škrobu, tuků, slizů, koloidů a jiných složek "Fridexu" buněk zabraňujícího tvorbě velkých krystalů ledu s enormní trhací silou při podnulových teplotách a látek vázajících vodu proti ztrátě vymražením a sublimací. Dřevo "vyzrává". Pro přežití rostlin v zimním období má podzimní období mimořádný význam. Bonsajista bez znalosti základních fysiologických pochodů a bez intuitivního citu může napáchat mnoho škod, které se mohou projevit fatálně při přezimování bonsají nebo při rašení.
V tomto období je z fysiologického hlediska veškerá péče o bonsaje zaměřena na torbu co nejvyššího poolu inhibitorů. V komplexu dormančních inhibitorů je nejdůležitější složkou kyselina abscisová - ABA. Pokud její hladina v rostlině vzroste nad určitou koncentraci, dojde k abscisi - k oddělení řapíku od výhonu - k opadu listů. Tuto látku likviduje mráz, vysoké teploty a giberelové kyseliny tvořené meristémy kořenových špiček - tedy růstově aktivní kořeny. Tvoří se především v dospělých listech a zvláště pak při autolytických pochodech ve stárnoucích listech. Mladé listy ji netvoří nebo pouze nepatrně.
V podzimním období je pro dobré přezimování nutné vytvořit vysokou hladinu inhibitorů. Předčasné ukončení růstu může znamenat nedostatek zásobních látek a špatné otužení - nedostatečnou produkci "Fridexu" v rostlině a tím sníženou mrazuvzdornost. Příliš dlouhý růst do pozdního podzimu může znamenat nízký obsah inhibitorů, které pak mohou již nízké teploty konce podzimu a začátku zimy odbourat a pak stačí pár teplých dní uprostřed zimy, aby se rostlina vymanila z inhibičniho vlivu a nevratně se probudila. Znamená to snížení koncentrace "Fridexu" a možnost zmrznutí rostliny i při poměrně nízkých mrazech.
Každý přísušek znamená ohrožení vodního režimu v rostlině. Protože největší výdej vody je zajištěn transpirací listů, ohrožená rostlina se snaží snížit jejich celkovou plochu. Nedostatek vody vede k zapnutí biochemických reakcí směrem k větší produkci ABA. Nárůst její koncentrace vede k okamžitému uzavření listových průduchů a tím díky nedostatku přísunu kysličníku uhličitého i k zástavě fotosynthézy a při dalším nárůstu i k abscisi - rostliny shodí nadbytečné listy. Této reakce rostliny na nedostatek vody lze s úspěchem využít a vystavovat tak rostlinu mírným, rychle za sebou se opakujícím přísuškům. Výsledkem bude tak vysoký obsah ABA v rostlině, že se tím může i efektivně zpozdit rašení v jarním rizikovém období. Protože pro shození listů je důležitá její lokální koncentrace v okolí budoucí listové jizvy, a protože se tato produkovaná látka může zvolna odtransportovat do celé rostliny, čímž klesá lokální bodová koncentrace, je nutné nepřehnat přísušek tak, aby rostlina neshodila ihned listy, které ji produkují. Je třeba, aby pozvolna narostla její koncentrace v celé rostlině. Tak lze dosáhnout její maximální koncentrace a zároveň dobré otužení celé rostliny.
Z estetického a kompozičního uměleckého hlediska nejnápadnější v tomto období jsou barevné změny olistění a dozrávání plodů některých bonsají. Většina našich dřevin (opadavé) se snaží před zimou shodit listí, protože zmrzlá voda je pro rostliny fyziologicky suchá a velká transpirační plocha dokáže za mrazu sublimací odčerpat veškerou vodu z rostliny, která nemá vyvinuté jiné mechanismy jako mají stálezelené rostliny. Před shozením listí se snaží rostlina evakuovat co největší množství látek, které lze z listů resorbovat. Barevné změny listoví spočívají na biochemické destrukci chlorofylu, přičemž v listech zůstávají barviva, která se podílejí na absorbci energie fotonů jiných vlnových délek nežli chlorofyl. Barviva se tedy s podzimem v rostlině nevytvářejí, ale pouze z listů mizí zelená barva dosud je skrývající. Pokud se nevytvořily karoteny, xanthofyly a pod. již v mladém listu, zůstane list fádně hnědý. Vitalita stárnoucích listů je stále nižší. Stačí pak suchý vzduch a list padá. Podzimní americké lesy hoří barvami listí, protože vysoká vzdušná vlhkost a noční mlhy dovolují setrvat listům na stromech déle, nežli u nás, déle nežli by na nich fyziologicky měly být. Protože v této době je listový aparát asimilačně již nefunkční a škodlivost listových houbových chorob je vlastně nulová, je možné rosením listů podržet listy co nejdéle a dovolit tak rostlině vyždímat z listu co nejvíce látek zpět a navíc vyniknout všem podzimním barvám v plné kráse co nejdéle.
Plodné bonsaje - šípková jablíčka, skalníky, kdoulovce, tomely, cesmíny, brsleny a pod. se zaskvějí v této době nádherou svých plodů. I plodům prospívá k lepšímu vybarvení rosení, pokud se nejedná např. o hlohyni napadenou strupovitostí, která ještě lépe a radostněji zářivé oranžovorudé plody zamaže komenickou štětkou. Je dobré proto využít rosení i pro ně. Jak plodné, tak vybarvené bonsaje jsou skvělým dekoračním prvkem. V tomto období je dobré zkontrolovat barevnou podzimní vhodnost sestavy kompozice více barevných variant. Může se ukázat, že kompozice ladící za vegetace, v plném vybarvení je barevně nevhodná. Právě tak nevhodná se může ukázat za vegetace vyhovující barevnost misky.
Protože kořeny rostou lépe v půdě, snášejí hůře vysoké teploty. Kořeny snášejí relativně nejvyšší koncentrace inhibitorů růstu. Proto pokud nedojde k totální inhibici všech meristémů, v oproti létu chladnější půdě podzimu řada rostlin obnoví růst kořenů. Takové rostliny je možné přesazovat bez rizika poškození. Ovšem každé přesazování znamená redukci kořenové biomasy a tudíž i určitého množství zde nahromaděných látek, které se regenerací ještě více odčerpají. S tím je třeba počítat. Aby došlo k dobrému zakořenění, je dobré zajistit, aby kořeny měly co nejdelší šanci růst. Je však nutno upozornit na skutečnost, že některé rostliny, zejména životně vázané na mykorrhizu podzimní přesazování nesnášejí - neobnoví již absorbční aparát kořenů a snadno uschnou, např. břízy.
Rostliny, které neochotně uzavírají růst, jako okrasné broskve apod. je možné zakrátit o nevyzrálou část. Obvykle to stačí k ukončení růstové aktivity. Rostoucí části snižují mrazuvzdornost nejen pro svou vlastní nevyzrálost a nepřipravenost na mrazové období, ale dotují svůj růst asimiláty z rostliny a snižují tak jejich celkovou koncentraci v rostlině, čímž snižují její celkovou mrazuvzdornost. Ze stejného důvodu by se hnojení bonsají dusíkem mělo skončit do poloviny léta. Vysoký přebytek dusíku na podzim má z pochopitelných důvodů velmi nepříznivý vliv na přezimování. Pokud je třeba rostlinám usnadnit jarní vegetaci spojenou často s deficitem živin, je dobré bonsaje pohnojit plným hnojivem se stopovými prvky, ale s minimem dusíku. Po dodání dusíku po začátku vegetačního období, všechny přijaté živiny se využijí. (Dusíkem lze regulovat efekt ostatních živin.) Biologické hnojení oblíbené v Japonsku je v tomto období u nás riskantní pokud jde o hnojiva rychle uvolňující živiny. Většinou jsou uvolňovány mikrobiálními pochody v závislosti na vlhkosti a teplotě, takže mohou neřízeně a nezřízeně podpořit při teplejším počasí růst. Pozor na podzim na teplomilné rostliny. Při čistém nočním nebi, může dojít k časným radiačním mrazům které mohou tyto rostliny zlikvidovat. Většinou ale stačí zakrýt je krabicí nebo i papírem. Některé rostliny však mají enzymatický systém nepracující při nižších teplotách. Rostlina nezmrzne, ale otráví se vlastními metabolity - např. systém likvidující čpavek zastavující se pod 10 stupňů Celsia - viz černání banánu v chladničce.
Podzim je krásné období. Období zářivých, zastřených, jasných i temných teplých barev. Je třeba zdůraznit, že paleta podzimu maluje tak, jak se o bonsaje pečovalo zjara a v létě. Nedá se již nic vylepšit, pouze víc nebo méně zkazit.
Fotografie z archivu V. Wiesnera