Home » Archiv » Bonsajistická zima
Bonsajistická zima
20-03-2009, 09:32
Přes den se ještě slunce tváří, že do zimy je daleko, ale první noční mrazíky zjiskří opadané listí jinovatkou. Teplota povrchu volné půdy je kompenzována tepelnou setrvačností hlubších půdních horizontů, a tepelnou vodivostí půdy. Půda v misce s nimi však kontakt nemá. A navíc, bonsajová miska i sebevětší má relativně velmi malý objem půdy.
Ing. Karel Jan Štolc, CSc.
Má proto malou vlastní tepelnou setrvačnost a je tedy velmi citlivá na prudké změny teplot, jaké se objevují zejména počátkem zimy. Začíná klasický problém: “Kam s ní”. V bonsajistické plagiátorské literatuře se často uvádí jako zimoviště bonsají jejich umístění pod bonsajistické lavice. Jistě i to lze aplikovat, ale co do záruky přežití bonsají, existuje vysoká hladina nejistoty. Pravděpodobnost, že v průběhu 10 let to bonsaje nepřežijí, je velmi vysoká, protože tato metoda pochází z úplně jiných podmínek, nežli jsou podmínky naše. Nelze proto tuto metodu všeobecně pro naše pěstitele doporučit.
Před prvními mrazíky není třeba vůbec bonsaje chránit, pokud se nejedná co choulostivé importy. Naopak, jsou vesměs velmi prospěšné pro zdraví a kondici bonsaje. Kromě toho pochody, které se uvnitř buněk odehrávají vedou k lepší přípravě na pořádné mrazy. Vedou k lepšímu tzv. otužení. Viz bonsajistický podzim.
Bonsajista počátkem zimy stojí před rozhodnutím: zda bonsai zimovat v chladné místnosti, pod širým nebem volné či zakopané do záhonu nebo v nějakém chladném přístřešku. V každém případě bonsaje je nutné zimovat na místě, kam nedopadají sluneční paprsky. Stálezelené rostliny však potřebují o to více rozptýleného světla. Vzduch by neměl být nehybný, ale zároveň bonsaje nesmí být vystaveny častému nebo trvalému větru. Horské rostliny jsou chlupaté ne proto, že by je tato “srst” hřála, ale proto, že ochlupení zabraňuje oslunění a především negativním účinkům větru - obojí z důvodu snížení ztráty vody. Neboť i na kost zmrzlá rostlina ztrácí vodu sublimací ledu, ale nemůže vodní deficit ze zmrzlé půdy zmrzlými vodivými drahami doplnit.
Zakopání rostlin do záhonu se provádí nejlépe v době, kdy půda není zmrzlá; málokoho těší dlabat díru v záhoně majzlíkem. Je to velmi vhodné zejména u našich dřevin. Přitom je lepší vyjmout rostlinu z misky, neboť dle Murphyho zákonů vždy praskne nejvzácnější miska jako první a zaručeně neslepitelně. Kořenový bal je možné zabalit do jemné silonové síťoviny, nebo nechat volný. Na případný mech se nasype listí a pak teprve půda. Přežije celou zimu neporušený. Pokud jsou bonsaje takto zimovány pod širým nebem, pak je dobré zajistit protimrazovou izolací povrch vyhřívání půdy zespodu po co nejdelší dobu hlubšími půdními horizonty, aby půda v misce co nejdéle nezmrzla. Aby půda promrzla co nejpozději je dobré zasypat opadavé listnáče suchým listím. Pokud časem slehnutím listí neztratí svou izolační schopnost, zabrání pak na jaře i brzkému prohřátí půdy a tím předčasnému narašení bonsají. Pokud je v předjaří izolační vrstva listí slehlá a mokrá, lze ji do zimoviště dosypat. Stálezelené bonsaje lze zakrýt listím také, ale zelené partie musí zůstat nezakryté. Pokud by byly některé partie bez světla, hrozí jejich odumření. Většinou nikoliv nedostatkem světla ale chorobami.
Sněhová pokrývka skutečně rostliny před mrazem chrání. Sníh, zejména neslehnutý, chrání před většími mrazy, protože zachycuje tepelné záření vycházející z hlubších vrstev půdy a zároveň zabraňuje radiačnímu vyzařování z povrchu půdy a navíc chrání povrch půdy jako mechanická bariera před podchlazujícími účinky mrazivého větru, takže teplota pod sněhem sice klesá pod bod mrazu, ale rozdíly mezi povrchovou teplotou sněhu a teplotou povrchu půdy mohou být značné. Přestože rostliny pod sněhem mají kupodivu dostatek fotosynteticky aktivního záření, není radno stálezelené bonsaje nechávat dlouho pod sněhem. Zejména za teplot jen mírně pod nulou může pod sněhem dojít k rozvoji některých velmi nebezpečných houbových chorob vedoucích k odumírání větví i celých rostlin. Za mírné vlhké zimy, je dobré postříkat stálezelené bonsaje několikrát za zimu přípravky proti plísni šedé - stejnými jako proti hnilobě jahod (např. Euparen). Plíseň šedá je nebezpečná zejména pro jalovce, cypřišky a zeravy, ale může mít fatální následky i pro borovice a smrky.
Tepelnou akumulační schopnost hlubších vrstev půdy také efektivně využívají i studené díry v zemi s volně uloženými bonsajemi překryté folií nebo sklem. Zde je především důležité, aby na zimoviště nedopadaly přímé sluneční paprsky, neboť zde může velmi silně teplota oscilovat a bonsaje i v zimě za mrazu může slunce přes sklo “spálit”. Pokud jsou bonsaje uloženy ve studeném pařeništi, je nutno úzkostlivě jej chránit před sluncem.
Voda, skapávající ze skla nebo z folie, může bonsaje také poškodit.Velmi nebezpečná je u všech uvedených případů stagnující voda, která při tání nemůže protéci do hlubších dosud zmrzlých vrstev půdy. Taková submerzní kultura bonsají obvykle déletrvající zátopu nepřežije.
Pokud jsou bonsaje zimovány v bezmrazé místnosti, pak je vše z tohoto hlediska v pořádku. Opadavé bonsaje mohou zůstat ve tmě, stálezelené vyžadují světlo. Místnost může i slabě promrzat. Je však třeba bonsaje pravidelně kontrolovat. I neolistěné bonsaje odpařují vodu, takže mohou snadno uschnout. Pokud je půda nezmrzlá, je možné bonsaje zalít. Pozor na jednu velmi důležitou věc. Vlnatky na borovicích (mšice korovnice) jsou značně otužilé a venku již v březnu za teplejšího počasí se vesele množí a rozlézají se po rostlině. V bezmrazé místnosti mají ideální podmínky celou zimu a během ní mohou zdánlivě zdravé borovice pěkně zamořit. Pak je nutné použít včas nějaký přípravek proti nim. Nejlépe Actelic, který má dlouho persistenci a kontaktně ještě dlouhou dobu po aplikaci ničí rozlézající se líhnoucí se potomstvo. Nesmí to být ale Actelic prodávaný ve spreji na obtížný hmyz v domácnosti, neboť není určen na rostliny a jeho nosič je fytotoxický. Samotný Actelic rozpuštěný ve vodě rostlinám neuškodí a neměl by uškodit ani neopatrnému bonsajistovi.
Při přezimování je třeba mít na zřeteli, že se nejedná pouze o ochranu bonsají před hlubokými mrazy. Naše zimy mají charakter přechodu kontinentálně oceánického klimatického typu. Bonsaje trpí častými oblevami s následnými mrazy našich zim. Oblevy bývají pro bonsaje nebezpečnější, nežli mrazy. Protože chladem se bourá hlavní inhibitor, kyselina abscisová (ABA), udržovaní rostlin po shození listů při vyšších teplotách, udrží vysokou koncentraci ABA do nástupu zimy a zpozdí se tím velmi efektivně i předčasné rašení nebo reakce na oblevy. Pozor však na to, že některé rostliny, jako peckoviny a pod, mají přirozeně tak nízký obsah ABA, že stačí pár chladných podzimních dnů k jejímu odbourání a vymaní se z inhibiční dormance (proto třešně trhané o sv. Barboře obvykle vykvetou, ale dříve trhané obvykle nikoliv). V dormanci pak setrvávají pouze díky nízkým teplotám. Obleva může spustit počátek vegetace a první mráz je zničí. Existuje celá řada rostlin z Asie, které snášejí velice silné mrazy, ale jejich inhibiční pool se mrazem lehce odbourá. Tyto rostliny se adoptovaly k podmínkám trvajících silných zimních kontinentálních mrazů zakončených nástupem jara bez oblev a pozdních mrazíků. U nás spolehlivě mrznou.
Přežití mrazů není až tak velkým problémem, jako je konec zimy, kdy v teplejším prostředí začínají předčasně rašit některé dřeviny. Nemusejí to být právě takové rostliny jako např. Prunus mume, která vykvétá ráda kolem Vánoc, ale i naše peckoviny, jabloně, lísky, břízy nebo modříny. Koncem zimy, kdy již nehrozí silnější mrazy, je lepší dosud nenarašené bonsaje nechat již bez zimní ochrany, aby se jejich rašení zpozdilo. Pokud začnou rašit, je totiž nezbytné je umístit na plné světlo (jinak se hezky vysoukají) a do nadnulových ale co nejnižších teplot.
Zimu je nejlepší přežít u kamen a dopovat se něčím studeným pro zahřátí. Ale pro bonsaje z našich rostlin je chladové období nezbytné. Některé jabloně (Malus baccata) nebo vrby (Salix laponica) snášejí bez problému - 40 stupňů Celsia. Bez tzv. chilling period se některé rostliny nedokážou vymanit z inhibičního vlivu a probudit z dormance. Raší pak neochotně nebo vůbec nevyraší - např. Diospyros kaki klidně vynechá jedno vegetační období. I když se mluví o dormanci - spánku, zima vůbec není obdobím biologické inaktivity. Naopak. V metabolismu rostliny probíhá mnoho velmi významných pochodů a změn. Je to příprava běžce před výstřelem startera. Pokud chladové období neproběhne v plné délce, dochází k řadě fyziologických poruch. Jedna z nich je nejnápadnější: bez chladového období minimální délky většina našich dřevin např. není schopna diferencovat květní pupeny, takže sice rostou, ale nekvetou - např. jabloň. Délka “chilling period” nutná pro diferenciaci květních primordií je u každého druhu a dokonce odrůdy specifická.
Zvláštní kapitolou jsou bytové bonsaje. Po kritickém studeném přechodovém období před tím nežli se začne topit, začne topná sezona. S příchodem topné sezony se v bytech změní skokem mikroklimatické podmínky. Díky ústřednímu topení a pod, klesá silně vlhkost vzduchu na své roční minimum. Pokud se nejedná o rostliny suché podmínky preferující, reakcí většiny rostlin na počátek topné sezony je opad nadbytečné listové plochy. Lze tomu zabránit lokálním zvýšením relativní vlhkosti vzduchu, postavením bonsají na tác s vlhkým pískem nebo s vodou a pod. Rosení i časté má velmi nízký efekt na bonsaje, vysoký na nábytek.
Současně se vzrůstem teploty v bytě ale klesá délka dne a světelná intenzita, tím i délka efektivního ozáření a tudíž i celkový světelný požitek vegetující rostliny. Tedy zcela obráceně, nežli je tomu v přírodě, kdy vyšší teploty a nižší relativní vlhkost vzduchu pozitivně korelují s vyšším světelným požitkem. Je tedy nutné bonsaje umístit na nejsvětlejší místo, co nejblíže světelnému zdroji např. oknu. Lze snadno spočítat, že hustota ozáření se vzdáleností od zdroje klesá nikoliv lineárně, ale geometricky. Světlo, které nám ještě vyhovuje, může být pouhou pětinou světelné intenzity u okna. Pozor však na to, že zimní slunce může bonsaje přes sklo pěkně “spálit”.
Bonsaje v zimní době raději neřežeme a nezaštipujeme, z jednoho prostého praktického důvodu. Ultrafialová složka světelného spektra brzdí redukcí množství růstových látek (kyseliny giberelové) v rostlině dlouživý růst. (Proto jsou skalničky na horách nižší nežli ty samé v nížině.) Nízká intenzita ultrafialového záření v zimě a při vyšší teplotě vede k expresi účinku nadbytku giberelových kyselin - rostlina prodlouží internodia a hezky se vysouká. Pokud bychom bonsai zaštípali v této době, bude mít další přírůstek dlouhá internodia a bonsai si rychle zkazí vzhled. Proto je lepší nechat bonsaje v zimě růst bez omezení a zaštípat a sestříhat je až za větší intenzity světla na jaře, kdy nové přírůstky budou již mít normální vzhled.
Bonsaje lze v zimě přisvětlovat, zejména, pokud jsou umístěné ve skleníku nebo speciální místnosti. Není však lhostejné jakým světelným zdrojem. Jedná se totiž o složení světelného spektra. Velmi nevhodné jsou žárovky, jejichž spektrální složení je fotosynteticky málo vhodné. Lepší jsou běžné zářivky a nejlepší z běžných improvizovaných světelných zdrojů jsou sodíkové žluté zářivky městského osvětlení. Lze ovšem zakoupit i drahé speciální zářivky emitující světlo s maximem v fotosynteticky účinné části světelného spektra. I zde hustota světelného toku od zdroje klesá geometrickou řadou. V zimním období bez přisvětlení nelze doporučit hnojení, které rovněž dlouživý růst akceleruje.
Zimní období u bytových bonsají je vynikající příležitostí pro rozvoj některých škůdců. Pozor na květiny zakoupené květinářských obchodech, mohou být snadno zdrojem primární invaze! Problémem ochrany bonsají v bytech je, že nelze obvykle použít toxických pesticidů. I když se aplikují jinde a přenesou suché do místnost, mohou se vypařovat nebo sublimovat a zamořovat nenápadně a dlouhodobě ovzduší obytných místností.
Suchý vzduch u ústředního topení zajisté ocení svilušky (např. sviluška chmelová - Tetranychus urticae), které se v nečekaně krátké době dovedou přemnožit. Samotné svilušky díky miniaturním rozměrům lehce unikají pozornosti nezkušených pěstitelů. Napadení sviluškami lze ale poznat podle typicky stříbřitého vzhledu listí a podle povlaku jemné pavučinky zviditelněné orosením rubu listů. Některé rostliny nejen chřadnou vlastní parazitací svilušek, ale navíc snášejí dost špatně jejich toxické sliny např. bambusy. Pokud není v bytě možné jako ve skleníku stříkat drastickými preparáty, schopné naši rasu svilušek s nejlépe rozvinutou rezistencí proti úplně všemu, pak vřele doporučuji použít dravého roztoče (Phytoseilus persimilis). Je však citlivý na mikroklima a nemusí mu každé bytové podmínky vyhovovat. Pokud ano, jeho žravost je skvělá. Do většiny bytů se ale nehodí dravý roztoč Typhlodromus pyri, používaný proti sviluškám ve venkovním prostředí.
Třásněnky (např. třásněnka skleníková - Heliothrips haemorrhoidalis) se dovedou svou úporností také úspěšně postarat o radovánky a kratochvíle na dlouhé zimní večery. Létají a parazitují v nouzi téměř vše. Poznají se také nejsnadněji podle charakteru typického poškození listů. Proti dospělcům pomáhají atrakční žluté desky, potřené chemstopem (lep na housenky) přestříkaný filmem opalovacího olejového spreje. Proti larvám pomáhá omytí hustším roztokem mýdlové vody.
Velmi vděčným a věrným škůdcem je molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum), která odpustí pěstiteli všechna příkoří a ústrky a obvykle přežije všechno. Na odchyt imag lze použít rovněž žlutých lepavých pásů jako u třásněnek. V případě, že pěstitel bonsají hodlá kapitulovat, lze použít minivosičku (Encarsia formosa), která považuje dospělé larvy za hamburger u McDonalda a protože neví co s vajíčky, odloží jsi je do 3 dny staré larvy molice, která to nepřežije a místo molice se z její černavé larvální mumie vylíhne půvabná velkooká bystrá vosička. Ta je schopná nejen každou jednotlivou larvu najít, ale najít ji i v naprosto čistém porostu.
Aby toho nebylo málo, je možné si zamořit bytové bonsaje zelenou mšicí bavlníkovou (Aphis gossipii), která spolehlivě odolává běžným mšicohubným prostředkům. Zde je kupodivu dost účinný silný vývar z cigaretových nedopalků (nikoliv filtry!). Je však třeba mít se na pozoru. Pozor na děti! Tento vývar je opravdu prudce (smrtelně) jedovatý a rostliny jím postříkané rovněž. Nikotin z ošetřených rostlin za celou dobu účinnosti však zamoří vzduch bytu méně nežli jedna v něm vykouřená cigareta.
Skvělou zábavou pro dlouhé zimní večery je také zamoření bonsají puklicemi a červci např. červcem paprsčitým (Pseudococcus adonidum), perlovcem skleníkovým (Priceria purchasi), puklicí hnědou (Saissetia hemisphaerica) a oranžovníkovou (Coccus hesperidum), ale i exotickými druhy zavlečenými zamořenými importy. Pozor, i když se to zdá být jen otázkou pozornosti, nedají se v podstatě mechanicky zničit. A co je důležité, mnohdy sají i na kořenech, odkud se jejich larvální stadia vytrvale rozlézají na listy a na výhony. Protože mladá a larvální stadia jsou polo nebo zcela transparentní, není je téměř vidět a unikají pozornosti. Indikátorem jejich napadení je však medovice, kterou vystřikují jako mšice. Ulepené listy a na první pohled žádný viditelný škůdce nejspolehlivěji prozradí jejich přítomnost. Jeden trik může být proti uvedené silné pětce poměrně účinný: olej - běžný stolní olej a v něm vykoupané nadzemní části bonsají. Olej udusí škůdce, jejich vajíčka i larvy po několika hodinách stejně, jako když se odstraňuje klíště. Problémem přitom není rostlinu naolejovat, ale vyčistit. Je možné použít saponát (JAR) a rostliny pak dokonale osprchovat. Tento postup je však nutno několikrát v týdenních intervalech opakovat, aby se zničila i latentní stadia škůdců a případně dospělci, kteří mohou přežít (červci a puklice) a ty je pak nutno trápit po celou dobu jejich potenciální plodnosti. Samozřejmé existuje mnoho chemických přípravků omezeně použitelných i v bytech. Ovšem chemická ochrana je již jinou kapitolou.
Až se jaro zeptá, co kdo dělal v zimě, neměla by odpověď znít: “Upadl jsem do dormance a vytrval v ní do jara.”